Hlavní stránka |
Škola |
Doprava |
Táboření a kluby |
Reportáže |
Fotografie |
Témata |
Ostatní |
Rozcestník |
Ke stažení |
Sázky |
Návštěvní kniha |
Kalendář |
Kontakt |
|
Bazén pod Barrandovem |
Prvorepublikové koupaliště, tvořené jediným bazénem, se nachází v Pražských Hlubočepích ve stísněném prostoru na levém břehu řeky Vltavy. Na dně bývalého lomu mezi ulicemi Zbraslavskou a Barrandovskou využil architekt Václav Kolátor tvar původního terénu a v severní části zahloubil bazén oproti jeho běžné hloubce (cca 2 m) o další asi 3 m tak, že poskytuje dostatečnou hloubku pro využití vysokého skokanského můstku na svém břehu. Bazén byl hlavní součástí areálu plaveckého stadionu vystavěného a otevřeného v roce 1931 nákladem České plavecké korporace (finance pocházely z vlastních výnosů korporace, darů, půjček a státní podpory) na pozemích rodiny Havlovy jako první český stadion pro sprotovní plavání (narozdíl od dřívějších plováren) a současně architektonický prvek dotvářející v duchu moderny funkcionalistické Barrandovské terasy, ze kterých bylo možné na bazén shlížet. Plaveckého areálu tak svým ruchem oživoval prostředí teras a současně vyplňoval hluché místo mezi komplexem a Vltavou. Betonový bazén je v části lomu vzdálenější od řeky plně zapuštěn pod úroveň terénu a lemován korytem sloužícím pro odvod vody stékající ze stěn lomu, v nižší části dna pak horní okraj bazénu až o 2 m přesahuje niveletu terénu a bazén tak vytváří mohutnou betonovou hráz. V současnosti (2014) je tato stěna v délce několika metrů proražena a tedy je umožněn přístup vodorovně přímo na dno bazénu. Dominantou areálu je pak betonová funkcionalistická skokanská věž o dvou patrech spočívajících na robustní válcové noze, ovíjené schodištěm tvořným subtilními betonovými stupni. Bohužl postupem času sběrači kovů odstranili zábradlí, korunující můstek v jeho funkci a njnižší stupně jsou z bezpečnostních důvodů odstraněny. Od svého uvedení do provozu (1930) a celkového otevření (1931) sloužil plavecký areál do roku 1965, kdy byl provoz ukončen a prakticky bez významnějších změn (odstranění dřevěného vybavení plovárny) areál chátral dalších 60 let. V roce 1993 byl areál vyhlášen společně s Barrandovskými terasami kulturní památkou, což se nijak neodrazilo v jeho pokračující devastaci, přinášející kromě neoblomného zmaru rovněž krásu oprýskaných map na stěnách bazénu, šlahouny různobarevných rostlin a urbxovou romantiku kdysi rušného zákoutí dnes pomalu požíraného džunglí. Zdroje
Článek na dané téma si můžete přečíst rovněž na serveru Správným směrem.cz Článek ze dne 10. 10. 2014 byl naposledy upraven dne 26. 2. 2018 a zobrazen celkem 13049×, naposledy dne 2. 5. 2024 v 9:36.
|
Autor: JzA | Čas: 8. 4. 2021, 19:13 | |
Děkujeme a článek jsme podle Vaší vzpomínky upravili. | ||
Autor: PhDr. Zdeňka Nováková | Čas: 2. 4. 2021, 18:6 | |
Ráda bych tímto korigovala informaci o uzavření bazénu v roce 1955. K uzavření ve skutečnosti došlo až v roce 1965 - do toho roku byl bazén běžně provozován (se vstupným, šatnami, občerstvením - jakkoliv už ne z horní restaurace -, plavčíkem a sportovním servisem - pingpongový stůl, volejbalová síť atd.) Sama jsem se zde na počátku 60. let naučila plavat. Bazén byl závodním předchůdcem nově vznikajícího Podolského stadionu a rekreačním cílem části tehdejší pražské společnosti... | ||